Leya - 1. kapitola - Volby osudu

16. července 2007 v 15:18 | Leya |  Povídka od Leyy - Návaznost na Eragona a Eldesta

Volby osudu


Vstávej Leyo! Vzbuď se! Náš král tě očekává v trůním sálu. Hřměla jí ráno tato slova v hlavě, dokud nevstala. Ten hlas, který k ní mluvil vůbec neznala, ale něco jí říkalo, aby ho poslechla. Převlékla se tedy do světle zelených šatů s vyšitými zlatými růžemi, které doplnila rudou růží v jejích krátkých havraních vlasech. Když byla hotova rozeběhla se směrem k trůnnímu sálu, který byl na druhém konci hradu. Před strážemi se zastavila a když jí byl dovolen vstup pomalu vročila dovnitř s hlavou vztyčenou. Trůní sál byl zdoben mnoha sochami, obrazy a dokonce i zlatem. Na obrazech byly vyobrazeni hlavně draci v jakýchkoli polohách. Mezi nimi byl i Galbatorixův černý drak Šruikan. Galbatorix celou tu dobu Leyu sledoval z trůnu, který byl z velké části zdoben zlatem a různě barevnými drahokamy. Po jeho pravici stál majestátně Tarok jehož tvář napovídala, že je hodně ustaraný. Zatímco po jeho levici seděl velký černý drak jemuž z nozder vycházely obláčky kouře. Zastavila se před nimi a poklekla.
"Výborně, výborně. Dokážeš naslouchat a otevřít svou mysl." rozplýval se nad ní Galbatorix.
Leya jen přikyvovala, jelikož nechápala co tím myslel. V místnosti se rozlehlo ticho, které trvalo mnohem déle než Leya očekávala, a tak chtěla promluvit, ale nešlo to. Něco jako by jí zavázalo ústa, když v tom ucítila cizí přítomnost ve své mysli a znovu jí v hlavě zahřměl ten hlas:
Nemluv. Pouze naslouchej. Pokud máš nějaké otázky mysli si je a já uslyším.
Kdo … kdo jsi? Vykoktala.
Ty to nevíš? Zaznělo nevěřícně. Já jsem Šruikan, drak tvého otce. Leya se překvapeně ihned zahleděla do velkého dračího oka, které ji celou dobu pozorovalo.
Proč mám být potichu? Zeptala se opatrně.
Vše se brzy dozvíš.
" Nepostrádáš trpělivost a to je dobře. Hlavní dovedností Dračího Jezdce je rozmluva s drakem, ale to není jen tak. Drak musí být schopen komunikace už když je ještě mládě. Víš Leyo, být Jezdec není jen tak. Měla bys mít na paměti, že všichni nový Jezdci a jejich draci mi musí odpřísáhnout věrnost ve starověkém jazyce. Pokud tak neučiní, bez milosti je zabiji. Je ti to jasné?" zařval Galbatorix.
"Ano, pane." souhlasila Leya udiveně. "Ale otče, co ten nový Jezdec o kterém se všude vypráví?" Galbatorix se narovnal a silně stiskl opěradla trůnu.
"To je jen důkaz neschopnosti lidí, kterým velím." řekl skrz zaťaté zuby.
" Proč mi tohle všechno řík….?"
" Dost tlachání!" přerušil ji a dál pokračoval milým hlasem. Skoro jako by zapomněl na to, že před chvílí zlostí málem vypěnil. "Dnes je ten den. Ano, dnes ti ukáži dračí vejce. Jestli se pro tebe, alespoň jedno vylíhne, tak mi hned druhý den odpřísáhneš věrnost. Jsi má dcera a věřím, že půjdeš v mích stopách. Také proto po tobě nebudu chtít tu přísahu hned." usmál se na ni.
"Já … já nevím co říci, otče." pravila Leya celá zmatená.
"Nemusíš nic říkat. Jen následuj mě a Taroka do sklepení." vstal a posunkem ukázal na dveře trůnního sálu. Pomalu kráčel k východu s Leyou a Tarokem, kteří ho následovali. K Leyinu překvapení Šruikan stále seděl na místě a pouze je mlčky pozoroval obrovskýma černýma očima.
" Otče, proč nejde Šruikan s námi?" zeptala se váhavě Leya. Galbatorix se na ni otočil a s úšklebkem jí odpověděl.
"Protože si myslí, že by mohl nějakým způsobem ovlivnit vejce." Leya přikývla a dál následovala Galbatorixe prosluněnými kamennými chodbami až k nádvoří. Král mířil k soše velikého orla, před nímž zastavil a položil ruku na dvoumetrový mramorový podstavec. Zamumlal zaklínadlo ve starověkém jazyce, kterému Leya nerozuměla. Když dokončil kouzlo, podstavec se vysunul více nad zemi a odkryl tak točité schodiště, které vedlo k základům hradu. Leya byla velice překvapena, jelikož tu ještě v životě nebyla a nenapadlo by ji, že by se vejce skrývala v podzemí. Sestoupili tedy níže pod zem a vešli do skryté komnaty, kde se před nimi objevil další podstavec. Tento měl na vrchu tři sametové polštářky z nichž dva drželi ve svém bezpečí nějaké vyleštěné barevné kameny s bílými žilkami. Prostřední byl rudý jako krev zatímco napravo od něj leželo leskle zelené. Když si Leya kameny více prohlédla, zjistila, že to nejsou kameny nýbrž dračí vejce.
"Jedno z nich ti bude osudem. Otázkou zůstává, které si vybereš. Máš pouze jednu volbu, tak ji zvaž. Poté, co vezmeš vejce do rukou uvidíme jestli patříš k budoucí generaci Jezdců."
Galbatorixova tvář zvážněla. Zbývalo mu jen čekat se složenýma rukama na hrudníku.
Leya se tvářila nejistě, zatímco Tarok nervózně přešlapoval na místě. Uběhla dlouhá chvíle, ale Leye to připadalo jako věčnost. Až nakonec plně rozhodnuta přistoupila k podstavci. Její ruce směřovaly doprostřed, kde leželo rudé vejce. Na poslední chvíli jako by nějaká neznámá síla přitáhla její ruce k tomu zelenému. Zvedla ho tedy do výše očí, aby si ho lépe prohlédla. Ucítila ale, jak se jí pod rukou chvěje. Bílé žilky se rozechvěním roztáhly a pokryly tak většinu vejce, které bylo stále neklidné. Upřela své smaragdové oči na otce. Galbatorix se pouze začal vítězoslavně usmívat ani jí neodpověděl na její tázavý pohled.
"Řekl bych, že máme nového Jezdce, výsosti." uznale se poklonil směrem k Leye Tarok.
"Ano, to máme, Taroku. Nezapomínej ale, že se ještě nevylíhl. Nemůžeme se radovat předčasně." složil ruce na prsa a pozorně si prohlížel Leyu, která nemohla odtrhnout od vejce své oči. Byla jako v tranzu. Ani neslyšela Taroka, který k ní mluvil. Jediné na co myslela, bylo to vejce. Když v tom promluvil Galbatorix:
" Myslím, že jsme tu strávili už dost času. Měli bychom odejít." otočil se k odchodu, ale ještě se ohlédl. Viděl, jak Leya vrací vejce zpět na podstavec do bezpečí sametového polštářku.
"Co to děláš Leyo?" udivil se.
"Vracím ho přece na své místo, otče." odpověděla s klidem.
"To vejce musíš nosit všude s sebou, dokud se nevylíhne. A až se to stane, bude to tvá součást." Leya tedy zvedla vejce a dala si ho do tmavě zelené mošny u pasu, která byla zavázána na opasku. Když vzhlédla tak Galbatorix i Tarok tu už nebyli. Zůstala zde sama. Naposledy se ohlédla za podstavcem a pak také vystoupala po točitých schodech, kde už na ni mlčky čekali. Jakmile se Leyiny konečky prstů dotkly šustící trávy, podstavec s orlem se za ní zasunul zpět do původní výšky. Když se tak stalo, Galbatorix ihned začal rozdávat rozkazy.
"Taroku, ty se vrať zpět na své místo, ale ještě před tím pošli nejlepší kouzelníky za mnou do trůnního sálu. Nikdo ať mě nevyrušuje bude to důležité jednání ohledně připravovaného útoku na Farthen Dúr." Tarok se postavil do pozoru a přikývl na souhlas. Poté odešel vykonat královy rozkazy. Galbatorix se otočil uspokojeně na Leyu.
"Dovoluji ti zbytek dne strávit se Šruikanem. Tedy pokud máš zájem. Podle mého názoru by ti to jen prospělo." usmál se na ni. Leya nemohla uvěřit jeho slovům - nikdy jí totiž nedovolil s ním být - a radostí ho objala kolem ramen. Odtáhla se a zmohla se na pouhé: "Děkuji."
"Dobrá tedy, ale chovejte se prosím normálně už tak mám dost práce s Vardeny." oddechl si unaveně. Přikývnutím souhlasila, a pak jen sledovala Galbatorixe, jak se od ní vzdaloval až zmizel za kamennou zdí. Vydala se tedy hledat Šruikana, ale daleko chodit nemusela. Zahlédla ho jen kousek od sochy. Seděl tiše ani se nehnul pouze pozoroval stráže, jak stojí a vychutnávají si odpolední klid. Svá černá křídla měl složená podél těla, šupiny se mu leskly ve slunečním světle a jeho slonovinové drápy mu rozrývaly půdu pod nohama. Leya prošla kolem ozdobně ostříhaných šeříkových keřů a růží až k němu. Posadila se do trávy přímo vedle jeho obřích drápů. Šruikan dále sledoval stráže a Leyi si nevšímal. Utrhla kus stébla trávy a pohrávala si s ním v ruce, když v tom ucítila cizí přítomnost ve své mysli a znovu tento pocit doprovázel drakův hlas.
Tak ty jsi nový Jezdec, blahopřeji Leyo. Pravil nezaujatě s očima stále upřenými na strážích.
Možná ano, ale nejsem si jista otcovými plány.
Chce, abys mu pomohla porazit Vardeny. Nic víc, nic míň.
Vardenové jsou vzbouřenci, kteří chtějí sesadit otce z trůnu, ale proč? Není snad dobrý král? Rukama si objala kolena, ale Šruikan na ni pohlédl jedním ze svých obrovských očí.
Leyo, to co ti teď řeknu ses nikdy nesměla dovědět a já bych o tom neměl mluvit. Pokud se to král doslechne trest mě nemine, ale i za tuto cenu ti to povím.
Šruikan se nadechl a snažil se pokračovat vlídně dál.
Tvůj otec není takový, jak se zdá.
Cože? Nechápu, co se mi snažíš naznačit Šruikane. Opřela si bradu o kolena.
On je krutý, Leyo. Snaží se ovládnout celou Alagaësii. Jenomže lidé nejsou tak hloupí, jak očekával. Vardenové nejsou zločinci, které je potřeba odstranit. Oni bojují za správnou věc. Chtějí Galbatorixe zabít a ukončit tak jeho tyranii. Ty, jako nový Jezdec, jsi pro něj nedocenitelnou zbraní. Bude po tobě chtít, aby sis získala důvěru toho sporného Jezdce Eragona a jeho dračice Safiry. Potřebuje ji živou, protože ona je budoucností mého druhu.
Pokud zde zůstaneš i nadále, budeš zabíjet v jeho jménu i bezbranné farmáře a jejich rodiny.
Galbatorix je zlo, které trýzní tento svět a Ty mu máš v tom všem posloužit jako vítězný triumf.
Šruikan domluvil. Snažil se mluvit vlídně, ale i tak vypadala zmateně. Nechal ji přemýšlet a vrátil se pohledem zpět ke strážím, kteří se začali hádat. Leya nevěděla, co si má o sobě myslet. Celý život žila pouze ve lžích a přetvářkách. Teď už věděla, proč ji nechtěli pouštět mimo hrad. Všechno to utrpení, co by viděla by ji navždy odpoutalo od otce, kterého teď viděla spíše jako krvelačného vraha, co touží jen po moci. Už to nebyl ten hodný, vždy milý a dobrosrdečný král. Cítila se tak sama bez domova, rodiny. Měla vztek, ale i se jí chtělo plakat.
Děkuji, že jsi mi to řekl. Vypravila jen stěží po dlouhé chvíli ze sebe a vděčně obejmula Šruikanovu obrovskou tlapu.
Pro přátele vše. Počkej chvíli. Sehnul se k jedné své tlapě a ostrými tesáky vytrhl jednu šupinu mezi drápy. Pak tu šupinu pustil Leye přímo do dlaně. Vezmi si ji. Bude tě chránit před nazíráním, ale buď opatrná. Když tě někdo nazírá, tak odebírá tvou energii. Leya si šupinu dlouho zkoumavě prohlížela. Připadala jí spíše jako černý uhlík. Po důkladném prozkoumání každého jejího detailu, ji pečlivě uložila k vejci do mošny.
Mimochodem, na posteli jsem ti nechal malé překvapení. Bylo to tvé, když jsi byla malá. Altase jsem nechal osedlat a připravit na cestu. Čeká na tebe u stájí. Vezmi si s seboutaké mapu. Budeš ji rozhodně potřebovat. Podle ní se dostaň až do Dras-Leony odtud směřuj do vesnice Melian. V tamních lesích najdi jeskyni, v které objevíš vše co budeš potřebovat. A teď jdi než si to rozmyslím a zavolám tvého otce. Odmlčel se.
V jeho očích bylo vidět, že se s ní nerad loučí. Sám ale věděl, že je to nutné. Leya vstala ze svého místa a rychlejším krokem mířila pryč z nádvoří. Šruikan jen smutně pozoroval, jak mu mizí z dohledu. Znovu ho zaplavil ten sžírající pocit samoty. Vyšla po schodech do druhého patra, a pak dál prosluněnými chodbami až do svého pokoje.
Dveře ložnice se rozlétly do kořán a dovnitř rychle a ladně vstoupila elfská dívka. I hned zamířila ke své posteli, kde ležel krásně kovaný meč s lístky na rukojeti a podivný náhrdelník s přívěskem. Kůží byl ovinut takový divný malý kamínek, na který někdo vyryl podivný znak. Leya nic takového v životě neviděla. Přesto si ho ale zavázala kolem krku. Její pohled utkvěl na tisovém luku a toulci plném šípů, který byl opřen - spolu s lukem - o postel. Luk složila do toulce a dala si ho na záda. Meč zasunula do pochvy k opasku a klekla si k truhle, která ležela hned vedle postele. Z truhly vyndala pozlacenou kroužkovou vestu, myšky, holení chrániče a obyčejný ruksak. Vše do něj naskládala, pevně zavázala otvor a naposledy se rozhlédla po svém pokoji. Okna - která směřovala pouze k nádvoří - byla jediným zdrojem slunečních paprsků a také světla. Kamenné stěny odrážely vůni květin, které byly všude kolem. Každou poslední chvíli ve svém domově si plně vychutnávala.
Otočila se k pokoji zády a pomalu odcházela - se slzami na svých sametových tvářích - ke stájím. Radši se vyhnula nádvoří, kde stále seděl Šruikan s očima upírajícíma ke strážím. Sešla proto po schodech o patro níže a dál mramorovou chodbou se soškami draků, kde strávila jako malá hodně času. Nejspíše doufala, že jeden z těchto draků se stane jejím přítelem, což se jí možná i splnilo. Prošla touto chodbou vzpomínek až na konec, kde jí ozářili odpolední paprsky slunce. Konečně před sebou spatřila stáje, u nichž postával na cestu připravený nádherný bělouš s hřívou a ohonem jako to nejčernější uhlí. Leya připevnila svůj meč k sedlu. Do brašen uložila ruksak a připravené jídlo a vodu na cestu. Když v tom si všimla zeleného potrhaného pláště, který vlál na prohnilém dřevěném sloupu. Přehodila si ho přes sebe tak, aby byla její tvář osvícena sluncem co nejméně.
"Někam odjíždíš?" ozvalo se zničehonic za ní. Leya znervózněla, ale snažila se to skrýt.
"Jenom se chci po dlouhé době projet na Altasovi." odsekla.
"Jistě." řekl Tarok, přistoupil blíž a položil jí jemně svou dlaň na rameno. "Leyo víš že vždycky poznám, když mi lžeš."
"Co tady vůbec děláš, Taroku?! Neměl bys být na stráži?" poodešla kousek od něj a začala Altase hladit po šíji.
"Jen jsem se chtěl s tebou rozloučit, ale pokud ti tu překážím tak odejdu." zaznělo z jeho úst klidně. Leya se k němu otočila s vyčítavým pohledem.
"Takže vy jste byli se Šruikanem domluveni?"
"Ano, byli." přiznal. "I když jsem jeho nejlepší bojovník, tak také stojím o svobodu, a proto nikdo o tvém odchodu neví. Cestu znáš, ale chybí ti mapa, tady vezmi si mou a sbohem." hodil jí mapu přímo do náruče. Než stačila poděkovat, tak zmizel.
"Tak Altasi připrav se na dlouhou cestu." pošeptala mu do ucha. Uchopila uzdu, vyhoupla se do sedla a kůň se bez povelu rozběhl směrem k bráně hradu. Jakmile opustili jeho bezpečí a krásu, vše se změnilo. Leya se nikdy za branami nepohybovala, jelikož jí to nedovolili.
Když projížděli různými uličkami, viděla jen chudobu, nemoci a utrpení.
Nikdo se netvářil šťastně a ani se neopovážil na ulicích promluvit nebo se zasmát. Všude byl slyšet pouze dusot kopyt, který se rozléhal kolem. Ulice byly sami o sobě zaplněny jen zřídka lidmi, ale nikde nebylo vidět žádné dítě. Teď už pochopila, proč se Vardenové snaží sesadit jejího otce. Po tom všem, co viděla a slyšela byla rozhodnuta jim v jejich poslání vypomoci. Leya už se ani na to utrpení kolem sebe nemohla dívat. Proto byla Altasovi vděčná, když uviděla hradby města, které je oddělovali od vnějšího světa. Po chvíli se před nimi tyčila brána, kterou hlídali stráže. Pokynula Altasovi, aby zpomalil. Ten jen svižně dokráčel až před otevřenou bránu. Leya očekávala potíže, ale stráže je propustili bez zastavení či připomínek. Proto zas Altase popohnala do klusu. Za pár minut měli už město za zády. Rozhlédla se po okolí, kterému převládala poušť. Pár hodin jim trvala cesta k řece Ramr, kde byla místy kupodivu zeleň.
Sesedla proto z Altase a odvedla ho blíže k řece, aby se mohl napít a napást. Sama si sedla do trávy a vyndala z mošny u pasu vejce. Držela ho v dlaních a stále pociťovala, jak se pod nimi chvěje. Čekala už jen na první prasklinku na jeho vnějšku. Leya vzhlédla k nebi. Všude pluly jen červené bezstarostné obláčky. Slunce pomalu zapadalo za obzor a tyto obláčky ho doprovázely. Usoudila, že bude lepší se pro dnešek utábořit. Vstala, šla k Altasovi a sundala mu sedlo s uzdou. Z brašen vyndala deku a pár mrkví. Rozdělala oheň a připravila si lůžko. Když byla se vším hotova, tak už zemi vládla tma. V rozlehlé temnotě byl jako jediný vidět bělouš v záři ohně. Vzala vejce a pomalu došla až ke svému lůžku.
Lehla si, vejce měla v bezpečí své ruky a únavou se jí zavřeli oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která je vaše nejoblíbenější postava v trilogii Odkaz dračích jezdců ?

Eragon 20.2% (36)
Safira 18% (32)
Murtagh 14.6% (26)
Trn 3.4% (6)
Galbatorix 1.1% (2)
Šruikan 2.2% (4)
Oromis 2.8% (5)
Glaedr 1.7% (3)
Brom 2.8% (5)
Arya 6.2% (11)
Orik 1.7% (3)
Roran 1.7% (3)
Hrothgar 0.6% (1)
Islanzadí 1.1% (2)
Vanir 1.1% (2)
Gero 2.2% (4)
Angela 2.8% (5)
Durza 1.1% (2)
Dvojčata 1.7% (3)
Elva 1.1% (2)
Jeod 1.1% (2)
Jörmundur 1.1% (2)
Morzan 1.1% (2)
Nasuada 1.7% (3)
Solebum 2.2% (4)
Ra'zakové 2.2% (4)
Urgalové 0.6% (1)
NĚKDO JINÝ. 1.7% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.