Leya - 4. kapitola - Urgalové, útěk a nečekaný spojenec 2.ČÁST

16. července 2007 v 15:49 | Leya |  Povídka od Leyy - Návaznost na Eragona a Eldesta

Urgalové, útěk a nečekaný spojenec 2.ČÁST




"Jak jsi … jak ses sem dostal dříve, jak já?" upřela na něj tázavý pohled.
"Tvůj otec nechal Šruikana, aby mě sem přepravil. Byl jsem vyslán jako špeh, abych tě našel a přivedl zpět." řekl Tarok nešťastně. Když uviděl, jak její ruka přistála na jílci meče - rychle dodal : "Neboj, musel bych být blázen, abych to udělal."
"Nebylo to unáhlené?" ztišila hlas.
"Co?" zeptal se zmateně. Leya kývla hlavou směrem ke kaluži krve a zašeptala : "Tamto." Tarokova tvář potemněla. Skoro jako by se tvářil provinile.
"To nemůžeš tak brát. Kdyby každého zbil, tak by do Dras-Leony nepřišel už žádný občan." ohradil se. Leya se na něj stále dívala ublíženě.
"I tak to nebylo nutné. Mohl jsi ho degradovat nebo … nebo. Prostě jsi mu hned nemusel useknout prst." zvýšila hlas.
"To jsem mohl, bohužel by to nebylo účinné." trval na svém. Musela připustit, že má pravdu. Vzala Altase za uzdu a zeptala se: "Mohu tu někde zůstat přes noc?"
"Samozřejmě, že můžeš. Zavedu tě do domu mé rodiny." Leya stála jako opařená. On má nějakou rodinu?
"Co … Cože?! Myslela jsem, že rodiny vojáků jsou pozabíjeny." pravila s úžasem.
"Mám, ale Galbatorix se o ní nesmí dozvědět. Všechny by je zabil." sklonil hlavu. "Dost řečí! Určitě jsi ještě nevečeřela. Pojď." řekl vlídně a posunkem naznačil, aby ho následovala. Večer ulice zely prázdnotou. Jen někde u zdi zahlédla chudáka bez domova, který se choulil ke stěně se snahou se zahřát. Domy u hradeb vypadaly nevzhledně, byly neudržované, špinavé a na sebe naplácané. Jak procházeli ulicemi dále do středu města, vše se měnilo k lepšímu. Zde byly domy bohatší, zdobené a některé měli na oknech květiny. Když narazili na tržiště - kde obchodníci sklízeli všechno své zboží a stánky - Tarok zabočil k úhlednému domu. Pěstí zabouchal na dubové dveře, které se po pár minutách se skřípotem otevřely. Ve dveřích se objevila malá vyzáblá žena s užaslým výrazem. Oči vyzařovali ochotou a čilostí. Nemohlo jí být více než šedesát let.
"Ach, Taroku!" vykřikla a objala syna kolem ramen. Když se spolu přivítali, upřela pohled na Leyu. Ta jen oba zaujatě pozorovala. V jejím nitru převládal zármutek, když spatřila lásku s jakou svého syna matka vítá. Nepřítomně zvedla ruku, aby si jimi potřásli. Zapomněla, ale na gedwëy ignasia. Když ho žena spatřila zajiskřilo se jí v očích a otočila se zpět na Taroka s pozvednutým obočím.
"Tohle je Leya, matko. Není vhodné o tom mluvit zde na ulici, pojďme raději dovnitř." navrhl.
Obě souhlasně přikyvovali. Leya sundala z Altase jezdecké brašny a přivázala uzdu k malému zábradlí. Teprve až potom následovala Taroka a jeho matku dovnitř. Dům byl uklizený a úhledný. Každá věc, každý nábytek měl své místo. Převládala zde nádherná vůně květin. Leyu tento dům zaujal, všude kolem nich byli motivy pouze draků a jejich Jezdců v jakémkoli pohybu. Z předsíňky - kde byli - vedli schody do druhého patra, pak tu byli dvoje dveře. Ty nalevo Tarok otevřel. Vedli do odpočinkové místnosti.
Plápolal zde oheň z krbu, jehož světlo dopadalo na knihovny, které byly po celém obvodu místnosti. Další světlo dodávalo pouze jediné okno naproti krbu a uprostřed místnosti bdělo několik sametem potažených křesel a ebenový stůl. Leya přehodila opatrně brašny přes jedno z křesel a posadila se. Tarok a jeho matka se také posadili - naproti ní.
"Mé jméno je Nara. Je mi velkou ctí potkat Jezdce. To se člověku jen tak nepřištědří." řekla s radostným úsměvem ve tváři. Leya byla zmatena. Nevěděla, co má dělat. Chtěla utéci, ale něco jako by jí říkalo ať zůstane. Jen se rozpačitě zeptala: "Jak … jak to víte?"
"Zahlédla jsem znamení na tvé ruce. Pochybuji, že by ho některý z jiných lidí měl."
"Já, ale nejsem člověk." řekla a svlékla si plášť. Cítila k této ženě důvěru a náklonnost. Zahlédla, jak překvapeně sebou trhla a jen vyhrkla: "Elf!" Nara upřela pohled zpět na Taroka.
"Ty … ty jsi to věděl?" vykoktala.
"Ano, matko. Věděl."
"To není možné. Vždyť poslední zprávy o elfech byly před více něž sto lety."
"Ano, to je možné. Ale ona je dcerou Galbatorixe a nechce žít pod jeho vládou."
"Taroku, Jezdci se vrací a to je důvod k oslavám." šťastně vyskočila a odběhla. Zpátky se vrátila s poháry a vínem. Všem nalila a podala jim poháry.
"Mohu se zeptat?" pohlédla Naře do očí.
"Jistě mé dítě, jen se ptej, ale na oplátku zodpovíš také mé otázky." sladce se usmála.
"Dobrá tedy. Říkala jste "Jezdci se vrací", ale pokud vím tak jsou zatím jen dva."
"Mýlíš se. Jsou tři. Eragon Stínovrah a nějaký Rudý Jezdec. O tom Eragonovi nám podaly zprávy Vardenové, zatímco o Rudém Jezdci k nám dochází zprávy z Urübeanu. O tobě zatím nepadla ani zmínka, což je pro tebe dobré." pravila vážným tónem.
"To snad ne. Jestli má Galbatorix dalšího Jezdce na své straně, pak je to pro Vardeny špatné. Musím jim pomoci. Ovšem to bude možné až na to budeme připraveni." vzdychla.
"A teď se tě zeptám já. Jseš Jezdec, ale kde máš draka?" Leya sebou překvapeně trhla. Nečekala takovou otázku. Mohu jim věřit? Tato věta se jí pořád opakovala v hlavě.
"Dala jsem slib, že odpovím na vaši otázku." řekla rozhodně. Otočila se a otevřela brašnu. Pomalu z ní vytahávala spícího dráčka, který byl od svého vylíhnutí o píď větší.
Nara a Tarok ztuhli úžasem tak, že nemohli vůbec promluvit. Dlouhou chvíli dráčka jen pozorovali bez vydání jediné hlásky, a tak Leya promluvila.
"Uspala jsem ho, aby v brašnách nevyváděl, ale co nevidět se probudí." pohladila dráčka po trojúhelníkové hlavě, zatímco se Nara nadechla.
"Nikdy jsem nedoufala, že něco takového uvidím. To je snad sen ze kterého se rozhodně nechci probudit." spráskla ruce. S nejistým přiblížením ruky k dráčkovy se zeptala: "Mohu?" Leya jí lehce pokynula hlavou a ona se dráčka dotkla špičkami roztřesených prstů. Tomu se pomalu otevřela víčka až byl úplně vzhůru. Nara ruku rychle stáhla zpět a znovu se narovnala v křesle.
"Co hodláš dál dělat, dítě?" Leye se zajiskřilo v očích a s povytaženým obočím, jako by to byla samozřejmost odpověděla: "Chci najít elfy."
"Ale dítě, ty nikdo neviděl už více než sto let. Jediné, co o nich lidé vědí je, že žijí v lesích Du Waldenvarden. Navíc je toto místo chráněno mnoho kouzly, takže bys mohla hledat věčnost. Ne … ne mé dítě, pro tebe bude nejlepší, když navštívíš Vardeny, kteří jsou v hlavním městě Surdy, Aberonu." dořekla a Tarok jen silně přikyvoval.
"Asi máte pravdu, ale nenavštívím je dřív něž nabudu nové síly a zkušenosti." řekla Leya.
"Tak dobrá, ale kde budete? Kam chcete jít? Vždyť dráček je ještě moc malý a zranitelný pro dalekou cestu." protestovala.
"Máme namířeno do Galbatorixovi tajné jeskyně, ovšem musím přiznat, že dráček je na tu cestu zatím slabý. I přes to zítra odjíždíme, jen nabereme zásoby." vstala a přehodila si brašny přes rameno a šla ke dveřím. Když je chtěla otevřít, její ruku pevně uchopila svalnatá paže Taroka, který v též chvíli vykřikl: "Počkej! Nemůžeš jen tak odejít."
"Musím plnit svou povinnost Jezdce." sklopila zrak, aby unikla pronikavému pohledu Taroka.
"Souhlasím s Tarokem. Proč tu nezůstaneš déle? Tvůj drak by mohl přežívat v lesích za městem a až by dostatečně vyrostl budete silnější a budeš moci na něm odletět." řekla Nara tak laskavým tónem, že nešlo říci ne. Leya zaváhala, po chvíli jí rezignovaně roztál pohled a souhlasně kývla.
"Dobrá tedy, zůstanu, ale ne déle než bude nutné." Nara byla potěšena a Tarokova tvář se štěstím rozzářila.
"Jsem ráda, že ses tak rozhodla. Tarok ti ukáže tvůj pokoj a jestli budeš mít zájem tak také město. Zítra brzo ráno můžete jít schovat draka." jen, co to dořekla Tarok otevřel dveře mosaznou klikou a Nara posunkem pokynula Leye, která vešla do předsíňky s Tarokem.
Ten jí vzal brašny a vyšel po levém schodišti do prvního patra, kde minuli dvoje dveře a malý vyřezávaný stolek. Leya ho následovala až ke dveřím na konci chodby. Tarok se s otočením a lehkým úsměvem zeptal: "Jak to, že ne déle než to bude nutné? Až dosáhne dostatečné síly to může trvat i celé měsíce." Leya mu s potemnělými tvářemi odpověděla jen: "Nechci být dlouho na obtíž." Ovšem ani on nemá srdce z kamene, a proto se musel pousmát nad tím, jak se mladá dívka dokáže kát. S touto myšlenkou otevřel dveře do nízkého a útulného pokojíku.
Pomalu se zatajeným dechem vešla do svého "nového domova" a s úžasem hleděla na vyřezávanou postel, skříň a psací stůl, jehož železné kalamáře do této "komnaty" symbioticky zapadali. Skoro nemohla vydat ani hlásku. Zmohla se jen na prosté: "Děkuji."
"Nemáš za co děkovat. Když jsem byl menší patřil tento pokojík mně." Položil brašny na postel a jemně za sebou zavřel dveře. Leya posadila dráčka na dřevěnou židli.
Když se narovnala znovu o sobě dala znát bolest v boku, po chvíli to ale přestalo. Z nečekané slabosti klopýtla, ale neposlední chvíli ji zachytili pohotové ruce. Vzhlédla a její oči se střetli s Tarokovými, který jí vtiskl odvážný polibek. Vyděšeně - s potemnělými tvářemi - se odtáhla a potichu zašeptala: "Taroku, to nejde …" Mladý muž se ovšem své lásky nevzdává bez boje.
"Leyo, už od první chvíle jsem tě miloval jako sestru a až poslední dva roky v Urübaenu mi ukázal opravdovou hloubku mého citu." naléhal na ni. Nyní konečně pochopila - s ním je opravdu v bezpečí. Něžně ho přitáhla, objala ho a poté mu řekla: "Dlouho jsem toužila po tom, aby mi toto někdo řekl. Od tebe jsem to očekávala nejméně a o to více mě to těší." Když to dořekla ozvalo se lehké zaklepání, instinktivně se mu schoulila do náruče a na tváři se jí objevil ruměnec. Vešla Nara. Pohlédla na ně a s úsměvem jim sdělila: "Ach to mládí. Pojďte se najíst." a posunkem naznačila, aby šli do jídelny.
"Musím se omluvit. Jsem hrozně unavená. Raději si půjdu lehnout." Tarok dal Leye pouze polibek na tvář a vyšel ven z pokoje za svou matkou. Lehce za sebou zavřel dveře. Leya padla znavena na postel a po dlouhém přemítání o dnešním dni usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se vám film Eragon?

ANO 8-) 42.7% (67)
Docela jo... 13.4% (21)
Nic moc... 12.7% (20)
NE 8-( 15.9% (25)
Ještě jsem to neviděl/a. 15.3% (24)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.