Leya - Úvod: Tajemství noci

16. července 2007 v 15:09 | Leya |  Povídka od Leyy - Návaznost na Eragona a Eldesta

Úvod: Tajemství noci


Noc, která pohltila krajinu je všude kolem. Dokonce i hlavní město Alagaësie - Urübaen jí podlehlo celou svou velikostí. Ulice zely prázdnotou. Nikde ani noha. Sami stráže si na hradbách města i hradu plně užívali tento klid na své hlídce, ale stále byli ve střehu před nebezpečím. V hradě však přebýval ruch - především na nádvoří - kde byl slyšet pouze svist meče. Dcera krále Galbatorixe cvičila umění boje, zatímco král byl jako vždy zahloubán, jak do své mysli tak do mapy, která mu vždy ležela při ruce. Jen málo poddaných ovšem ví, že sám velký král nějakou dceru má nebo vůbec kdy měl. I kdyby se tato informace dostala mimo hrad nikdo by jí nevěřil. Lidé by totiž nedokázali uvěřit tomu, že Galbatorix je nebo někdy byl ve svém životě schopen lásky k druhým. Podle obyvatel v království - i za jeho hranicemi - to byl šílenec, který jen vraždí nevinné lidi.
Doufám, že Durza tentokrát nezklame. Jestli nezvládne ani útok na Farthen Dúr tak ho čeká jistá smrt. Pomyslel si skrz zaťaté zuby Galbatorix a zas upřel svůj pohled na mapu. Tentokrát se ale zaťatými pěstmi opřel o stůl na němž se válela neúhledně rozložená zastaralá mapa, která nevypadala a ani nejspíše nevoněla moc vábně. Když byly všechny pochodně zapálené, tak se král vydal do své ložnice ponořen do svých vlastních myšlenek, ale i v myšlenkách vojáků které míjel. U nádvoří ho z nich vytrhla jeho dcera. Sledoval elfčiny ladné panteří pohyby, havraní vlasy - lesklé v měsíčním svitu - a celou postavu, které by podlehl snad každý muž. Galbatorix však odvrátil pohled lehce a pokračoval potemnělou chodbou do své ložnice a při tom myslel na ni.
Co by se stalo, kdybych ji pustil k dračím vejcím? Jestli by se pro ni vylíhl drak měl bych silnou zbraň proti tomu Eragonovi nebo jak se jmenuje.
V Galbatorixovi se začala vařit krev, neovládl se, a zlostí praštil do zdi, kde po jeho zaťaté pěsti zůstala vyhloubená díra. Rozzuřeně rozrazil dveře do své ložnice. Po celém jejím obvodu visely obrazy minulých králů Alagaësie, na některých místech byly zavěšené i zapálené pochodně, které poskytovaly jen málo světla. Nechyběla ani velká knihovna zaplněna různými tituly a stůl. Galbatorix padl znaven na postel a po pár minutách usnul.
Na nádvoří se ozýval jeden úder za druhým do kmene stromu. Elfská dívka stále pokračovala ve svém výcviku v boji. Vše, co se kdy naučila o způsobu boje zná od svého učitele a Galbatorixova nejvyššího velitele Taroka. Její otec trval také na tom, aby byla vzdělána alespoň v základech starověkého jazyka. V tomto oboru byl jejím učitelem on sám.
"Tebe nemám už čemu učit, Leyo!" ozval se za ní tajemný hlas. Leya zůstala v klidu a nenechala na sobě znát překvapení. Pouze sklonila meč a celým svým tělem se ladně otočila za hlasem. V tu chvíli vyšla postava ze stínu takže ji bylo lépe vidět. Objevil se zde mladý, celkem pohledný muž s krátce střiženými hnědými vlasy. Jeho tvář neoplývala jedinou vráskou za to jeho oči byli plny zkušeností. Ostré rysy a výrazné lícní kosti dodávali jeho tváři divoký vzhled. Byl to Tarok. Kráčel klidně až k ní - na tváři měl stále spokojený úsměv.
" Elfové se podle otce učí rychle." odsekla a pevněji stiskla rukojeť meče. Tarokovy rysy ztvrdly.
" Nezapomínej, že jsi i napůl člověk. Jsi stejně zranitelná jako každý a to že umíš kouzlit na tom nic nemění." řekl klidným hlasem. " Nesmíš zapomínat na svůj původ ani na svou minulost, Leyo" pokáral ji.
" Ale já si ze svého dětství nic nepamatuji. Jediné co mi zůstalo v paměti je život v tomto hradu. Mimo něj jsem ani žádný jiný kout naší země neviděla ani jsem v životě nepoznala matku." Leye se zlomil hlas v polovině věty a po tváři jí začala téci démantová slza, kterou se nesnažila zadržet. Tarok k ní přistoupil a s pohledem do jejích smaragdových očí jí položil ruku na rameno.
" Omlouvám se, že ti to musím pořád připomínat, ale tvůj otec chce, aby ses se svou minulostí smířila." odpověděl Tarok jemně na její vyčítavý pohled. Odtáhla se od něj a rozkřikla se: "Otec chce? Ptal se někdy na to, co chci já?" Tarok se na ni se zájmem zadíval a znovu klidným hlasem jí položil otázku.
"Tak co chceš, Leyo?"
"Chtěla bych být Dračí Jezdec jako otec, ale to se mi nesplní. Není žádná šance, protože vím že už žádná vejce nejsou a sami draci jsou na pokraji vyhynutí." skloněním hlavy vyjádřila Tarokovi úctu a ladně se otočila k odchodu z nádvoří, když v tom Tarok znovu promluvil, ale mnohem tišeji.
"Pokud se ti mají tvé sny splnit musíš dobře cvičit svou mysl a hlavně musíš věřit, pak možná dostaneš příležitost." zastavila se a on pokračoval. "Myslím, že meč můžeš odložit. Ode dneška se budeš více věnovat starověkému jazyku s tvým otcem." neřekla ani slovo ani se na něj neotočila pouze přikývla a dál pokračovala z nádvoří do své ložnice. Kde ihned padla na postel vyčerpáním a usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denka Denka | 25. září 2007 v 13:08 | Reagovat

viac poviedok

2 fdygsyf fdygsyf | Web | 1. října 2007 v 20:58 | Reagovat

podivejte se pls na moji povidku

3 Honza Honza | E-mail | Web | 22. října 2007 v 20:05 | Reagovat

z toho bi se dala napsat kniha!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.